Masopust

    Počátky masopustu a masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Váha soudobého masopustu se ale přenesla na příchod nového vegetačního období, jarního novoročí. V lednu a v únoru se dokončovaly práce hospodářského roku. Domlácelo se obilí cepy, zpracovávala konopná a lněná příze. V životě lidí byl čas svateb, zabíjaček, tancovaček, řady obchůzek s prvky koledy, hrály se divadelní scénky s masopustní tematikou. Zároveň se konaly přípravy k nadcházejícímu hospodářskému období, které začínalo jarními pracemi na polích.


2003_pruvod.jpg, 127kB

    Doba konání masopustu se určuje zpětným odečítáním podle lunárního roku. Neděle po prvním úplňku následujícím po 21. březnu je nedělí velikonoční a 46 dní před ní je masopustní úterý. To zosobňuje konec masopustního období započatého na Tři krále (6. ledna). V masopustní úterý před Popeleční středou by měl vyvrcholit masopust, o půlnoci se pochovávala "basa" a začínaly týdny předvelikonočního odříkání po období plném bujarého veselí.

    S rozdělením pracovní doby ve 20. století se masopustní obchůzky přesunuly na nejbližší předcházející sobotu a neděli. Ženy se maskovaly za muže a muži za ženy – ti hlavně za nevěsty nebo za matky s dítětem. Při pomyšlení, že již zakrátko nastane dlouhý předvelikonoční půst, si každý dopřál dosytosti bujarého veselí, zpěvu, tance – a pochopitelně i jídla a pití. A tak se o masopustu většinou zabíjelo prase. Masopustu se může říkat ostatky (ve Slezsku) , vostatky, voračky, končiny (na Valašsku) nebo fašank.

 

Význam masek:

Biřic – vedl průvod

Medvěd – je nejznámější maskou. Přisuzovaly se mu magické vlastnosti a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství. Při každé zastávce si s ním tedy hospodyně a děvčata musela zatancovat, odepřít mu tanec bylo nemyslitelné. Někteří badatelé soudí, že to souvisí s tím, že medvěd, který přes zimu spí, se s prvními jarními dny probouzí. Takže tato maska měla ve fašankovém průvodu magicky přivodit brzký příchod jara. Stejnou úlohu plnil také kozel.

Medvědář – vodil na provaze medvěda .

Kůň (šiml) tvořený dvěma muži pod plachtou - jeden nese hlavu a dělá předek, druhý se jej v předklonu drží a představuje zadní nohy.

Laufr - šašek, byl jednou z vůdčích postav průvodu. Oděný do pestrého oděvu z ústřižků látek ohlašuje v domech příchod maškar. Laufr žádá starostu o dovolení, maškary slibují, že se budou "dobře" chovat.

Bába s dědkem v nůši

Turek - Maska Turka má skutečně předobraz ve výbojných Turcích a jejich slavných taženích Evropou.

Kominíci – v každém stavení symbolicky vymetou metlou a špiní kolemjdoucí sazemi.

Židé - obchodníci na slovo vzatí. Nabízejí různé tretky, vzorníky látek, ale hlavně volovinky. Také služby: "Tak tady to přistřihneme. A co oholit? Oholíme, učešeme, navoníme." Pracují zásadně v týmovém duchu. Dva tři vás obstoupí, čepice musí dolů. Nůžky, hřeben a dřevěná břitva se jen kmitají. Nakonec voňavka. Máte-li štěstí, tak ani moc nesmrdí. "A pane, nezapomněl jste zaplatit?", zívá na vás otevřená šrajtofle.

Ras - ještě v 19. století chodil po vesnici zabíjet králíky, likvidovat zdechliny, utrácet nemocná zvířata, ale i léčit lidi. Bílý oblek šmrncnutý červenými doplňky, mezi nimi hraje prim šňůra špekáčků omotaná kolem těla, škraboška na obličeji a ježovice v ruce. Ras také nosí doktorská sluchátka. Poslouchá hlavně "spodní proudy" a rozdává tabletky. Co chvíli vyndává z plechové krabičky pilulku. K rasovi patří kobyla, o kterou se stará. Musí ji hlídat, popohánět, ale může ji také "prodávat" hospodářům. A aby hospodář věděl, že nekupuje zajíce v pytli, vyhání ras kobylu na hnůj. Na hnoji kobyla ukáže, co umí: zahrabe, podupe. Když však ani to nepřesvědčí hospodáře ke koupi, musí kobyla do připraveného zápřahu vozu s naloženou fůrou hnoje.

Ježovice - Židi a rasové mají jednu věc společnou - ježovici. To je hůl, která má na konci bambuli vycpanou vatou nebo měkkým materiálem. A co se s ježovicí dělá? Především ženy se s ní pošťuchují v intimních místech. Takto se dříve přivolávala na ženy plodnost. Ještě 20. století pamatuje časy, kdy se na bambuli na konci hole připevňovala kůže z ježka.

Copyright ©2017 Končiny tým. All rights reserved.